4K kamery s rozpoznáváním obličejů na obytném voze — bez jediné díry do karoserie

Do vnějšího pláště se vrtat nebude. To byla jediná podmínka, kterou jsem si dal, když jsem začal řešit, jak Phoenix pohlídat. Všechno ostatní se pak muselo přizpůsobit jí.

Na obytáku to není tak jednoduché jako na baráku

Doma bych to měl za půl hodiny. Zeď, dvě díry, hmoždinky, hotovo. U obytného vozu se ale sejde několik věcí naráz.

Kamera se musí koukat tam, kam potřebuju, ne na sousedův karavan. Nemá být na první pohled vidět, protože nechci mít z auta pojízdný hlídaný objekt. Nemá překážet při mytí. A hlavně po ní nesmí zůstat díra.

Plášť za jízdy pracuje, mrzne a roztahuje se. Když někde začne zatékat, sám se neozve. Poznáte to podle toho, co pod tím po dvou letech nabobtná. Tohle je důvod, proč jsem měl podmínku dřív, než jsem se vůbec začal dívat po držácích.

Z čeho se to skládá

Kamery jsou eufyCam 3C, nahrávají do základny eufy HomeBase 3 a celé to drží připojené router Teltonika RUTX50. Ten mám ve voze už delší dobu kvůli internetu a nemá jednu linku, ale tři: Starlink, 5G od T-Mobilu a 5G od Vodafonu. Přepíná mezi nimi sám.

Základna umí sama rozlišovat známé tváře od cizích. Nic kvůli tomu neposílá do cloudu, video zůstává ve voze. To je pro mě podstatnější než samotná funkce.

Tři linky v routeru se u kamer projevily víc, než jsem čekal. Když jedna vypadne, naskočí další a já o tom většinou ani nevím. Kamera, která zrovna nemá signál, je k ničemu — a to je přesně ta chvíle, kdy by ji člověk potřeboval.

Všechno jede z dvanáctek

Router i základna visí na palubním 12V rozvodu. Kvůli kamerám tedy nemusím pouštět měnič na 230 V, což je dobře — musel by běžet nepřetržitě a žral by i naprázdno.

Samotné kamery z auta nejedou vůbec, mají vlastní baterku. Mimochodem právě kvůli tomu se nikam nevrtalo. Kdyby potřebovaly proud z vozu, vedl by k nim kabel a ten by musel někudy ven. Takhle je venku jen kryt přilepený na povrchu a nic víc.

Kryty z nylonu, tištěné SLS

Kryt tady nedělá jenom ochranu. Je to zároveň díl, na kterém celé uchycení stojí. Držák z něj přímo vyrůstá, není to krabička navlečená na něčem hotovém.

Od nuly se nezačínalo. Kryt na eufyCam 3C S300 už někdo nakreslil a nabízí ho ke stažení, kamarád ho našel přes vyhledávač 3D modelů yeggi.com. Jeho práce byla dokreslit úchyty — GoPro rozhraní a místo pro šroubek. Vytiskla mi je kamarádova firma SLS.market — dělá průmyslový SLS tisk z PA 12 včetně pískovaného dokončení. Já je pak namontoval. Nejdřív vyjel testovací kus v černé z PLA, na kterém se ověřilo, že všechno sedí, a teprve pak se tisklo naostro v bílé.

Materiál je nylon PA 12 a tiskne se technologií SLS: laser spéká prášek vrstvu po vrstvě. Díl je díky tomu izotropní, tedy stejně pevný ve všech směrech, a nemá slabá místa mezi vrstvami, kde by tisk z tavené struny mohl po čase prasknout únavou z vibrací. U něčeho, co drží kameru venku na jedoucím autě, tohle rozhodlo. PLA by venku nevydrželo ani sezonu.

Jednu věc musím upřesnit, protože jsem ji původně napsal špatně. Bílý PA 12 bez povrchové úpravy může venku měnit odstín a drsný povrch po SLS na sebe váže silniční špínu víc než hladký lak. Jak si konkrétní prášek vede na slunci, říká jedině jeho datasheet — paušálně se to o PA 12 tvrdit nedá, protože záleží na barvivu a stabilizaci. Počítám proto s tím, že kryty časem ošetřím pořádným venkovním nátěrem: odmastit, zdrsnit, primer na plasty a UV stabilní vrchní lak. Nosnou funkci ale drží mechanika, ne lak.

Základní kryt není moje ani kamarádova práce a je placený, takže ho šířit nemůžu. Kdo ho chce, najde si ho přes yeggi.com pod „EufyCam 3C S300 Waterproof Cover“. Úchyty jsou dokreslené na míru mému autu a nejsou to soubory, které bych rozdával. Píšu tady o tom, jak jsem to řešil, ne návod, jak si to vytisknout.

Tři spoje, každý na něco jiného

Celé uchycení jsou tři spoje. Kdyby to měl zvládnout jeden, dopadlo by to na všech třech místech napůl.

Kamera sedí v krytu a drží ji tam šroubek se čtvrtpalcovým stativovým závitem, stejným, jaký má každý fotoaparát. Je taky vytištěný, ne kovový, a je to schválně. Nic nenese, kamera v krytu drží sama. Šroubek jen brání tomu, aby vypadla. Kovový by časem prodřel plast.

Na kryt navazuje GoPro držák s otočným kloubem. Úhel se jednou nastaví, dotáhne a je pokoj.

Čím to drží na autě

GoPro sáňky jsou přilepené oboustrannou páskou 3M VHB 5952F na odmaštěný lak. Žádný šroub, žádná díra.

VHB není oboustranka z drogerie. Je to milimetrová akrylátová pěna a 3M ji sama nabízí jako náhradu nýtů a šroubů. Přizpůsobí se nerovnostem a drží i na laku. V autech se s ní lepí lišty a spoilery, takže bok obytáku pro ni není nic zvláštního.

Čísla z technického listu, ať to není jenom dojem:

Nejužitečnější řádek je to statické zatížení. Na kilo má připadnout zhruba 57 cm² pásky, tedy o něco víc než pohlednice. Kamera váží pár deka, takže rezerva je slušná. Na něco těžšího by se to muselo počítat.

Tohle mi přijde důležitější než katalogová pevnost. Na ploše 3,23 cm² udrží 5952 ve statickém smyku kolem kila při 23 °C. Při 66 °C už jen půl kila a při 93 °C čtvrt. Rozpálená stěna v létě tedy ubírá, ať je spoj udělaný sebelíp. Bílý plášť se hřeje míň než tmavý, ale počítat se má s tou horší hodnotou.

U lepení rozhoduje podklad stejně jako páska. 3M chce izopropylalkohol s vodou v poměru 70:30, na mastnější místa nejdřív odmašťovadlo. A pak trpělivost: po dvaceti minutách má spoj polovinu pevnosti, po dni devadesát procent, plnou až po třech dnech. Nalepit a hned vyrazit na dálnici je blbost.

Boční kamery na cestu sundávám

Tohle nechci schovat mezi parametry: boční kamery za jízdy na autě nejsou. Před cestou je sundám a vezu je uvnitř.

Kvůli tomu je ten otočný kloub tak důležitý. Kdybych po každém nasazení musel znovu hledat úhel, přestanu to dělat po druhé cestě a najdu si důvod, proč to tak stačí. Takhle je to na pár vteřin a kamera se vrátí přesně tam, kde byla.

Napořád zůstává jen zadní kamera. Ta jediná jezdí, takže u ní nespoléhám jen na lepidlo. Je ještě jištěná dvoumilimetrovým lankem. Kdyby spoj povolil, zůstane viset na autě a neskončí na silnici za mnou.

Je tam kvůli tomu, s čím se nepočítá. Větev, kus ledu ze střechy kamionu, nebo chyba, kterou jsem při lepení udělal a nevím o ní. Stojí pár korun a udělá z případného průšvihu jenom nepříjemnost.

Že to drží, platí o tomhle krytu, tomhle spoji, tomhle laku a tomhle voze. Certifikovaná montáž to není a 3M sama píše, že jde o průmyslovou pásku netestovanou pro všechna použití v autech. Proto boční kamery sundávám a zadní jistím lankem. Nechat něco viset nad silnicí jen na lepidle mi nepřijde jako dobrý nápad. Kdo by to chtěl po mně opakovat, ať si spočítá svoji plochu, svůj lak a váhu své kamery.

Jak to vypadá

Kamery jsou vysoko na boku, u vstupu a u oken. Z té výšky vidí podél celé stěny i na dveře, což je přesně to, co jsem chtěl.

Nejvíc mě těší, že to není vidět. Bílý kryt na bílém plášti si z odstupu nikdo se zabezpečením nespojí a auto nevypadá jako hlídaný objekt.

Stavebnice to není a nikdy tak nebyla myšlená. Vzniklo to na jedno konkrétní auto, na jeden model kamery a na jednu podmínku. Na jiném voze by to dopadlo jinak.

Závěr

Nefunguje to díky jedné kameře ani jednomu držáku. Funguje to proto, že do sebe zapadá pár věcí, z nichž žádná není sama o sobě nijak zvláštní: kamery s vlastní baterkou, základna, která si nahrává sama, router se třemi linkami, kryt z materiálu, který venku vydrží, a uchycení, které jde kdykoli rozebrat.

Nejdřív jsem si řekl, co do auta dělat nechci. Až potom bylo jasné, jak to má vypadat.

Kamera na autě nesnímá jenom auto. Než ji nasadíte, podívejte se, jaká pravidla platí ve vaší zemi pro záběr do veřejného prostoru a pro nahrávání lidí, obzvlášť když je v tom rozpoznávání obličejů. Liší se to stát od státu a tady to neřeším.

A ještě jedna věc. Bezpečnostní kamera není couvací kamera a nenahradí ji, hlídá stojící auto. A není to ochrana proti všemu. Je to jedna vrstva z několika a samotná nikoho neodradí.